Syntetické drahé kameny se tvoří v laboratořích nebo továrnách, nikoli přírodní cestou v horninách. Mají prakticky stejné chemické složení a krystalovou stavbu jako přirozené drahé kameny, takže jejich optické a fyzikální vlastnosti jsou velmi podobné. Lze je však obvykle rozpoznat podle rozdílů v jejich uzavřeninách.
V r. 1877 francouzský chemik Edmond Frémy vyvinul první krystaly drahokamové kvality přijatelné velikosti. Následně kolem r. 1900 Autust Verneuil vyvinul svou techniku výroby umělého rubínu. S malými úpravami je Verneuilova metoda "tavení v plameni" používána dodnes. Přísady v práškové formě jsou vsypány do pícky a taveny tak, že propadávají plamenem o teplotě přes 2000 °C, přitom se taví a mění v tekuté kapičky.
Ty padají na podstavec a krystalizují. Jak se podstavec snižuje, vytváří se dlouhý cylindrický krystal který je znám jako "hruška". Hruška má stejnou vnitřní stavbu jako krystal a může být vybroušena do požadovaného tvaru.